Spolek pro obnovu kostela v Horní Řasnici

Kostel Neposkvrněného početí Panny Marie

Poloha: Kostel leží ve vyvýšené poloze těsně na levé hraně údolí řasnického potoka, ve výšce 390 m n. m.Zástavba vesnice, dříve zvané Bärnsdorf, byla založena po obou hranách údolí v lánovém rozvržení. Osídlení plynule navazuje ve směru toku na vesnice Dolní Řasnice a Krásný Les. Kostel, jako jediný ve Frýdlantském výběžku, není orientován presbytářem k východu. Osa je odkloněna o 45° severně, takže svatostánek se obrací presbytářem k severovýchodu a pokračuje rovnoběžně se směrem vesnice.

Nejstarší doklad: pochází z  r. 1381 / frýdlantský urbář : Friedlant, 397 /. Filiální kostel je v obci zmíněn poprvé až r. 1495 v matrice míšeňského biskupství / MB, 31 /.

Příslušnost: patřil postupně k faře v Krásném Lese, k zawidówské arcikněžské stolici, k budyšínskému arcijáhenství, k míšeňské diecézi / r. 1495 /. Od roku 1581 náleží ves formálně a od roku 1624 reálně do pražské arcidiecéze a žitavského děkanátu. Od harrachovských reforem v 17. století je součástí frýdlantsko-libereckého vikariátu. Dnes liberecký vikariát.

Status: Filiální / 1495 /. Od reformace pravděpodobně farní / doloženo r. 1622, 1665 a 1670 /. Od roku 1624 farnost spravována z Frýdlantu. Od roku1683 součást nově konstituované farnosti v Novém Městě pod Smrkem.

Obvod farnosti: Po dobu existence farnosti pouze Horní Řasnice.

Stavební vývoj podle písemných pramenů a literatury: Původní středověký kostel byl zřejmě založen spolu s vysazením vesnice. Pravděpodobně ve 2. polovině 15. či počátkem 16. století prošel přestavbou, na jejímž konci byly na věž zavěšeny dva nové zvony. V této podobě zůstala budova zachována až do 19. století. Roku 1683 Jan Ignác Dlouhoveský z Dlouhé Vsi vysvětil nový hlavní oltář. Roku 1862 byla kvůli vážným trhlinám stržena klenba a položen nový rákosový strop. Zároveň byly opraveny empory a instalována nová kazatelna. Další drobné opravy byly prováděny v následujících desetiletích / nová střecha věže roku 1887, nová dlažba a omítky roku 1911 /.

Středověká architektura: Stavba je typickou ukázkou vesnického kostela druhé poloviny 13. století na Frýdlantsku. Plochostropé jednolodí půdorysu čtverce o straně 8,5 m osvětlují ve spodní úrovni dva okenní otvory, vyzděné z cihel, jedno v jižním a druhé v severním zdivu. Nově proražené okenní otvory se segmentovým záklenkem souvisejí s osvětlením prostoru pod dřevěnou emporou, která je přiložena po třech stranách lodě kromě strany k presbytáři. V další, vyšší úrovni prostupují dva okenní otvory jižním zdivem a jeden severním. Jejich široce rozevřené špalety vynášejí plné záklenky, klesající po vrcholnici k plnému oblouku. Záklenek a špalety nemají rovný povrch. Jedná se pravděpodobně o původní okenní otvory, rozšířené ve světlé šířce do současné podoby.

Nízký dveřní otvor osazený ve středu severozápadní zdi lodi se do prostoru otevírá široce rozevřenými špaletami a segmentovým záklenkem. Zdá se, že se jedná o rezidium původního vstupu do kostela, otočeného k vesnici.

Presbytář, odsazený od lodi lomeným vítězným obloukem, je obdélníkového půdorysu v příčné orientaci na osu kostela. Kněžiště zaklenula křížová klenba s lomenými široce rozevřenými čely. Kamenná žebra odstranilo pravděpodobně mladší období, stejně jako tomu je i v kostele v Krásném Lese. Okenní otvor na jihovýchodní straně je stejný jako v lodi, další na severovýchodní straně se zdá být původním a neopravovaným. Široce rozevřené špalety, směřované do prostoru presbytáře a do průčelí, vynášejí záklenek s plným obloukem, připomínající spíše konchu. Stejné okenní otvory byly nalezeny při sondáži v kostele v Krásném Lese. Jejich šířka při průčelí je shodná, 120 cm. Na severozápadní straně se žádné okenní otvory nenacházejí.

Sakristii, situovanou po severozápadní straně presbytáře, zaklenula v delší ose lomená valená klenba, v místech patky podseknutá. Obvodové zdivo se úměrně zúžilo vůči prostoru na 80 cm, naopak zdivo presbytáře, lodě a věže dosahuje 150 cm. Úroveň současné podlahy sakristie klesá proti kněžišti asi o 55 cm. Severovýchodní stěnou prostupuje malý okenní otvor se široce rozevřenými špaletami, vynášejícími záklenek s plným obloukem, který strmě klesá po vrcholnici z obou stran k segmentovému oblouku světlé šířky. Pod mladšími omítkami se objevuje hladká, bíle pačokovaná pasparta v šíři 12 cm. Okenní otvor nápadně připomíná původní okenní otvor v severovýchodním zdivu presbytáře. Sakristie je přístupná portálem v hlubokých špaletách a segmentovým záklenkem z presbytáře. Druhý vstup z exteriéru je novodobým průrazem, v současnosti zazděným. Severozápadní stěnou sakristie prostupuje kubická nika s kamennou výlevkou, ústící na vnější průčelí. V horní části ji doplňuje odkládací výklenek.

Hranolová věž, přistavěná k jihozápadnímu průčelí, je v přízemí a v patře omítaná. Od úrovně 3. patra byla nadezděna a provázána se štítem lodi, který se do výšky cca 250 cm nad podlahou krovu zachoval ve své středověké podobě. Důvodem jeho částečného snesení byla právě stavba věže, která nasedá na středověký relikt štítu. Nová zeď byla vyzděna ze smíšeného zdiva. Další dva štíty, mezi lodí a presbytářem a nad ukončením presbytáře, se dochovaly beze změny.

Prostory krovů zpřístupňuje jednoduchý dveřní otvor s rovnými špaletami a vysokým segmentovým záklenkem. V  pravidelných rozestupech, vodorovně cca 115 cm, na výšku cca 150 cm, se také dochovaly kulaté díry po dřevěném lešení v průměru od 7 do 15 cm.

Ojedinělá je konzola, vystupující z průčelí na pravém zadním nároží presbytáře, která byla zapojena do systému krovové konstrukce.

Stavební vývoj: Stavba kostela je řazena mezi nejlépe dochované kostely druhé poloviny 13. století na Frýdlantsku. K nejstarší hmotě kostela patří dispozičně čtvercová loď, pravoúhlý presbytář a obdélná sakristie. Věž byla přistavěna pravděpodobně později v průběhu 15. století. Jasné doklady jejího stáří chybí. Můžeme ale do souvislostí s její existencí dát zvon, kterým byla osazena a který literatura klade do let 1444 – 1517. Znamenalo by to, že věž by v této době už stála.

Rekonstrukce podoby raně středověké stavby kostela:

Plochostropé jednolodí téměř čtvercového půdorysu osvětlovala tři úzká okna se široce rozevřenými špaletami a s plným obloukem záklenku. Okenní otvory byly velmi podobné těm současným, pouze o něco užší. Loď osvětlovala okna nejspíše v rozvržení jedno ze severu a dvě od slunečně exponovanější jižní strany. Severní stranou na středu prostupoval vstupní portál. K východu se loď do presbytáře otvírala lomeným vítězným obloukem zachovaným do dnešních dnů. Pravoúhlé kněžiště zaklenula křížová klenba, vynášená masivními kamennými žebry. Prostor kněžiště osvětlovaly do současné doby zachované okenní otvory od východu a od jihu. Na severní straně patrně už od počátku stála sakristie zaklenutá lomenou valenou klenbou, osvětlená jediným okenním otvorem.

Dveřní otvor zajišťoval propojení s presbytářem. Štíty měly zhruba současný spád. Další přestavby se hmoty kostela výrazně nedotkly. Upravena byla horní patra věže a nově postaveny předsíně lodi a schodišťové přístavky na emporu.

r. 1826 - byly renovovány varhany (Michaelem Nasem, stavitelem varhan z Hajniště) za cenu 85 zl. (60 zl. zaplatil hrabě Clam-Gallas, zbytek obec)

r. 1830 - provedena výzdoba pro období svatého půstu, zaplatila ji selka Theresie Neumann z č. p. 8, cena 19 zl. 30 kr.,byla zprovozněna Křížová cesta ze sbírky obce, její malířskou výzdobu provedl Joseph Hübner ze Semil

r. 1831 - pořízen obraz na hlavní oltář, jenž byl renovován, za 24 zl. (sbírka), autor J. Hübner, - v obci je 176 obydlí, počet dětí 144

r. 1840 - (novoměstskému) faráři platí obec 6 zl. 59 kr., jako jediná v okolí

r. 1844 - do kostela se vrací opravený zvon, který před rokem praskl, byl přelit v Praze

r. 1862 - byla nově pozlacena báň kostela, přibyla fasáda (dosud neomítnut), opraven strop hlavní lodi, který popraskal, znovu postaven kůr, nová kazatelna a tabernákulum, vše hrazeno z dobročinných darů, 100 zl. přidala vrchnost

r. 1868 - byl pozlacen mešní kalich, 5 zl.

r. 1871 - pořízen nový misál, se zlatou ořízkou a v červené kožené vazbě, 25 zl.

r. 1876 - byla vysvěcena nová škola, postavena na místě stržené dřevěné školní budovy, stržení proběhlo 1. května 1975

r. 1886 - proběhla oprava prasklého umíráčku (byl přelit firmou Julius Herold Söhne v Chomutově za 224 zl.), platila obec, vysvěcen jménem sv. Barbory- patronky všech umírajících, přítomeni Fr. Heintschel, majitel továren v Jindřichovicích a Horní Řasnici, představitelé obce, vrchnost

r. 1887 - byla nově omítnuta věž a zakryta novou, vyšší věží, stará šindelová střecha kostela byla nahrazena břidlicí (z Železného Brodu), opravena hřbitovní zeď, do níž byla po rozšíření vstupu zasazena nová železná brána s dvěma klečícími anděli na jejích pilířích (za 13 zl.), vybílen vnitřek kostela, bylo postaveno nové schodiště k oběma galeriím, nově zastřešena boční hala kostela a trochu zmenšena díky odstranění schodu v přízemí, bylo instalováno 14 obrazů Křížové cesty, dárce Hugo Schwertner, rodák z H. Řasnice, na jeho přání byly obrazy umístěny na galerii

r. 1888 - byla vydlážděna sakristie, nově nalakována zpovědnice, stejně tak dveře sakristie a na boční straně kostela, dále byly pořízeny nové košile a suknice pro ministranty, nové oltářní podušky, cenu 350 zl. zaplatil dárce

r. 1889 - byly pořízeny nové varhany

r. 1897 - se uskutečnilo rozšíření hřbitova a pohřební kaple

r. 1910 - byla instalována Lurdská jeskyně, vydlážděna předsíň (terazzo) a vysvěcena nová škola (dnes budova OÚ)

Blížící se akce

Nejsou planovane zadne akce.